Škola budoucnosti: bez sešitů i knih 

   

Liberec - Studenti sedí v kroužku na židlích a dívají se na velké projekční plátno před nimi, na židlích mají připevněné malé pracovní desky. Nikde žádné lavice, sešity, ani knihy, nikde žádné penály, jen malé notebooky. Vyučující zadá internetovou stránku a na ní se objevuje test. Hodina angličtiny kvintánů libereckého gymnázia v Jeronýmově ulici právě začala.
„Odzkušujeme tu zcela nový projekt elektronické školy,“ vysvětluje Robert Tišer, který na škole vyučuje počítače. „Dostali jsme osmadvacet devítipalcových notebooků od společnosti Asus a od května, kdy byla naše škole převedena na bezdrátovou síť, je žáci používají na výuku jazyků, základů společenských věd, zeměpisu, dějepisu, nebo biologie. Od podzimu půjčujeme laptopy skupině žáků domů, takže je mohou použít i při přípravě.“
Ve třídě zatím žáci vyplňují test na slovíčka a užití sloves. „Pokud někdo něčemu nerozumíte, zeptejte se mě,“ říká vyučující Jana Buchnerová anglicky.  Obecné zadání se objevuje na tabuli. „Každý má svůj test a po skončení si klikne na vyhodnocení. Společně pak probíráme nejčastější chyby. Další část hodiny bude zaměřená na výslovnost a pak si pustíme video,“ dodává.
Dveře se otevírají a vchází ministr školství Ondřej Liška, který byl včera na konferenci o vzdělávání v Liberci a do gymnázia se přišel podívat. „Moc mě to zajímá,“ reaguje ministr na informace o projektu. „Připravujeme koncepci, ve které chceme využít při výuce nové technologie. Na pozim ji chci předložit do vlády. Moc bych si přál, aby notebooky ve školách nebyly jen záležitostí skupiny žáků, ale aby se začaly používat běžně,“ dodává.

 

Žáci zatím vyhodnotili test. Úspěšnost mezi 80 a 95 procenty. „To je velmi dobré,“ pochvaluje si vyučující. Do dalšího testu se zapojuje i ministr. Z monitoru se ozve rozhovor dvou mladých lidí. Žáci mají pomocí odpovědí na otázky ukázat, zda textu porozuměli.
„Jsem moc rád, že jsem si to mohl vyzkoušet a ještě více mě těší, že počítače už nejsou pro žáky jen hračkou, ale i způsobem, jak se dostávat k novým informacím,“ komentuje dění Liška. „A moc tomu fandím, protože patřím ke generaci, kde počítače na školách byly vzácností. Důležité ale je, aby se do koncepce využití nových technologií na školách zapojily i firmy. Dokonce si myslím, že to je jedna ze základních podmínek úspěchu,“ říká Liška. „Realizace bude totiž záležitostí dlouhodobou a bude stát nemalé peníze.“
Podle Tišera  pracují žáci už s druhým modelem notebooku. „Ten první měl příliš malý display a slabou baterii, která se musela po zhruba půldruhé hodině dobít,“ poznamenal. Přístroje, které jsme dostali teď, jsou už větší a vydrží až osm hodin. Žáci je mohou používat prakticky všude, kde je síť.“

 
Podle něj si notebooky musejí zvykat i učitelé. „Většinou přicházejí jako první ti mladší. Ti starší se jich zpočátku bojí, když ale objeví, jaké možnosti skýtají, začnou je používat. Mohou využívat video, pomocí flashdiscu si připravit projekci, mohou se pomocí internetu napojit na výuku nějaké jiné školy, například v zahraničí. Lze na ně napojit školní agendu a zavést elektronické třídnice, takže učitel bude vědět hned, jak vstoupí do třídy, kdo chybí. Možnosti jsou prakticky neomezené,“ dodal pedagog.
Sami žáci tvrdí, že výuka pomocí notebooku je mnohem zábavnější a pestřejší. „Je to změna k lepšímu, určitě je s nimi hodina zábavnější. Jen by měly být větší,“ říkají. Projekt bude na škole probíhat do března příštího roku. Co bude potom?

 

„Děláme všechno proto, aby projekt pokračoval,“ říká Pavel Kubů z firmy Intel, která zaškoluje pedagogy pro tento projekt. „Plánujeme, že žákům rozdáme klasické laptopy a uděláme srovnání.“

Milada Prokopová MF DNES